Námořní plavba je lákavým cílem mnoha dobrodruhů a nahrává tomu i vodáctví, které má v naší zemi mnohaletou tradici již z doby socialismu. Ostatně, právě tehdy čítala Československá námořní flotila necelé čtyři desítky zaoceánských plavidel. Jaký osud stihl naše lodě po sametové revoluci, si sami snadno dohledáte na Internetu, nicméně bylo by vhodné vědět, že s těmito plavidly se po světových mořích a oceánech plavili také čeští, moravští, slezští a slovenští námořníci. Mnozí z nich dobře znali Gibraltarský průliv a také Suezský průplav.
Jaký je rozdíl mezi průlivem a průplavem, se učí již děti na základních školách, a tak pouze pro pořádek podotýkáme, že průplav je uměle vykopaný kanál, zatímco průliv je čistě přírodního původu. Jestliže se nyní zaměříme na oblast Atlantického oceánu a jeho vlivu na vstup do Středozemního moře, pak zjistíme, že právě Gibraltar zde hraje nejvýznamnější roli, a Suez se mu v tomto směru vyrovnal. Bez Suezu by Gibraltar neměl takový význam a stejně tak i naopak – jsou to dva styčné body pro spojení námořní plavby severu Afriky a hlavně Evropy s celým světem.
Pokud jste nikdy tato místa nenavštívili, doporučujeme to napravit třeba v rámci poznávacích hvězdicových zájezdů a zjistit, jak tu probíhá námořní provoz, a jak snadné či naopak obtížné je proplouvat mezi těmito úzkými štěrbinami. V případě Gibraltaru je to celkem snadné, protože šíře vodní plochy je zde v nejužším bodě přibližně 13 kilometrů, ale v Suezském průplavu je kormidlování lodi jednou z nejnáročnějších operací v námořní plavbě a prověří každého zkušeného kormidelníka. Šíře Suezu je přibližně 150 metrů a mohou tudy proplouvat lodě proti sobě o maximální šíři trupu do 77 metrů nebo do 50 metrů, v závislosti na hloubce ponoru (výtlaku lodi v tunách). A vidět na vlastní oči průplavy lodí těmito místy patří k nejzajímavějším zážitkům v životě.
