Ten kdo rád chodí po lesích, nebo po horách, ten to nemá zrovna jednoduché. Jestliže se ti, kteří navštěvují památky, hrady a zámky domnívají, že se musí motat mezi spoustou lidí a jsou zde však všichni, tak je klidně ujistíme, že ne. Všichni jsou totiž někde v lesích a na horách. Obří spousty lidí se nahrnou do přírody, která trpí, ale bohužel proti tomu nic moc nemůže dělat. Kdyby mohla, nedopadlo by to asi nejlépe, tedy pro lidi. V lese je krásně v každém ročním období, ale podzim je podzim. To hraje les všemi možnými barvami. Listí nám předkládá hodně nádhernou paletu barev, ve které snad ani jedna nechybí.
Listí nám zlátne skoro před očima podle toho jak mu ubývají síly. Postupně přestává být zelené a začíná se měnit. Až mu síly dojdou úplně, odpadne od stromu a tiše se snese na zem. Tím jeho život končí. Tak jako u všech rostlin i živočichů je konec. Neodvratný a zničující. A když umírá spousta listí najednou, padají k zemi a vítr s nimi zametá ve vzduchu. Můžeme tak být svědky nádherných honiček, kdy se listí honí navzájem mezi sebou. Vrtí se a točí a pokud je vítr dostatečně silný, ne a ne spadnout na zem. Vznášejí se tak v tom větru poměrně dlouho a teprve pak někam zapadnou.
Pokud jede turista o víkendu někam do lesa, rád usedá na různá místa, pokud je tedy kam, protože u nás lavičky nějak moc nejsou, a rád pozoruje ten veselý rej tančícího listí. Veselý je jen pro něj a pro jiné diváky. Pro listí ze stromu je to jejich poslední tanec. Jistě i vy vyrážíte někam do lesů, někam za město, nebo cestujete někam vysoko do hor. Tam budete také pozorovat změnu krajiny a kochat se pohledem na přírodu. Budete se obdivovat tomu všemu co ona umí a možná jí to umění závidět. Protože v tomto je naše matka Natura prostě nenapodobitelná. Takže se jděte pomaličku oblékat a vyrážíme do přírody.