Generace našich prarodičů byla zvyklá, že do práce chodili oba dva, a po příchodu domů ženy nastoupily na druhou směnu k dětem a do domácnosti. Ať už rodina bydlela v domě nebo v bytě, vždyť to byly ženy, kdo se o domácnost staral. Muži nebyli zvyklí ani pomáhat s dětmi tak jako jsou zvyklí současní muži. Bohužel stále páry řeší situace, kdy muž odmítá doma cokoliv dělat, protože je zvyklý od rodičů, že péče o domácnost je výhradní starostí ženy. Je důležité si uvědomit, že pokud chodí do zaměstnání oba dva, rozhodně nemůže zůstat péče o děti a o domácnost pouze na jednom z nich. Je to nejen nespravedlivé, ale hlavně nemorální.
Děti jsou obou dvou, a v domácnosti také bydlí oba dva. Oba dva používají kuchyni, oba dva používají koupelnu, oba dva špiní prádlo. Proto je v moderní společnosti nepřípustné, aby žena chodila do zaměstnání a potom se starala až do večera ještě o domácnost. Muži by se měli do péče o domácnost a děti zapojovat naprosto automaticky. Ještě, než si pár děti pořídí, je ideální si včas ujasnit jaký mají oba dva na rozdělení rolí v domácnosti názor. Až se děti narodí a žena teprve zjistí, že muž není schopen ani ochoten alespoň na pár minut dítě pohlídat, nebo není schopen alespoň trochu uklidit, je už pozdě.
Takové vztahy už od začátku odsouzení k zániku, a pokud to tak to nefunkčního vztahu přivedete děti, budou trpět hlavně oni. V ideálním případě prostě doma fungují oba dva. Když jeden vidí, že je potřeba vynést odpadky, prostě by je měl vynést automaticky. Když druhý vidí že se hromadí špinavé nádobí ve dřezu, jednoduše by ho měl umýt. Jedině takové chování obou partnerů zajistí, že domácnost bude fungovat bez hádek. Navíc si uvědomte, že děti se učí nápodobou od rodičů. Pokud takto skvěle budete fungovat, vychováte jedince, kterým bez ohledu na pohlaví přijde naprosto normální, že se podílí na péči o děti a domácnost.
