Někdy se nechce věřit, co všechno může člověk sníst. Je to až neuvěřitelné. Jenže ne všude všechno mají rádi a snědí. Například v Asii je pochoutka hmyz, s čímž by měl normální Evropan drobátko problémy. Ale zase v některých zemích by měli potíže sníst vepřové nebo hovězí. Takže je to vlastně s tím jídlem na všechny strany různé. Ve Francii jsou oblíbené ústřice, což každý nedá, ale přesto se jich tam prodávají obrovská množství. U nás je to tak s masem, a to jakýmkoli normálním. Tím normálním myslím běžné druhy, jako hovězí, telecí, kuřecí a tak podobně. Ten, kdo se zabývá výrobou tohoto masa a prodejem by nám mohl sdělit přesná čísla.
Výrobou masa nyní nemám na mysli chov, ale už přímo jatka. Zde jsou skutečné hory tohoto produktu a je třeba jej někde skladovat, než přijdou k další operaci, nebo již přímo k expedici. Většinou si pamatujeme velké, převážně hliníkové lodny, do kterých se maso házelo a s nimi se také potom manipulovalo. Tak tyto jsou již dávnou pradávnou minulostí. Nyní v moderní době se používá nerez a tvrzená umělá hmota. Tvrzená proto, že maso hodně váží a tato bedna nesmí ztratit tvar. Tato přepravka na maso je totiž stohovatelná, to znamená, že ji lze skladovat na sobě, což je neuvěřitelná úspora místa.
A kdyby ztratila tvar, tak už by to nešlo. Nebo možná šlo, ale s velkými obtížemi a navíc by mohla spadnou a ještě někomu způsobit úraz. Což jistě nikdo nechce a ani po tom netouží. Druhý důvod tvrdého materiálu je ten, že maso je mastné, ať chceme, či ne. A zbavit se mastnoty není jednoduché, což jistě všichni známe. Takže se tyto přepravní bedny většinou myjí horkou vodou a pod tlakem. Což by klasický materiál asi nevydržel. Třetí výhoda těchto umělohmotných beden je jejich cena. Když si koupíte jednu či dvě, tak je vám to celkem fuk, ale když nakupuje někdo ve velkém, musí si cenu ohlídat.
